Po stopách

  Velkého švýcarského salašnického psa

    Švýcarský salašnický pes, ať už je to velký švýcarský, bernský, appenzellský či entlebušský, každý má svůj osobitý a nezaměnitelný charakter. Jedno však mají tito švýcarští psi společné, mírumilovnou a přátelskou povahu.

    Velký švýcarský salašnický pes i se svými třemi příbuznými, pochází z odlehlých údolí švýcarských Alp. Původně patříval k domovnímu inventáři tamních zemědělců, pastýřů či řezníků a byl využíván k hlídání usedlostí, pohánění krav nebo jako tažný pes k tahání nákladního vozíku.

    Až na přelomu dvacátého století, prosadil geolog a profesor Albert Heim, ušlechtilý chov těchto čtyř plemen.

    Velký švýcarský salašnický pes je téměř "workoholik." Jeho stěžejním povahovým rysem je jeho neúnavná vůle pracovat. To platí pro všechna čtyři alpská plemena. Žádné z nich se nenarodilo k životu pecivála. Neustále vyhledávají zaměstání a využití. Dalším typickým rysem švýcarských salašnických psů je samostatnost v jednání. Nejsou to tichošlápkové a pouzí vykonavatelé povelů, spíše spolehliví a chápaví společníci. Proto by jejich výchova měla být bez drezírování a hlasitých tónů, ale bezpodmínečně důsledná.

Vzhled:

    Velký švýcarský salašnický pes má silné, ale při tom elegantní tělo s nápadně širokým hrudníkem, svalnaté nohy a těžký, svěšený ocas.

Velikost a váha:  

    Výška v kohoutku u psů je 65 až 72 cm, u fen 60 až 68 cm. Psi můžou mít váhu od 50 až do 65 kg, feny jsou i přes menší velikost téměř stejně těžké jako psi, což je důsledkem širší pánve.

Srst a barva:

    Srst se vyznačuje hustou podsadou a středně dlouhými pesíky. Základní barvou krycí srsti je černá s červenohnědým pálením a symetrickými bílými znaky.

Povaha:

    Velký švýcarský salašnický pes má vyrovnanou, mírnou povahu, vyzařuje z něj sebejistota a rozvážný klid. Je velmi svéhlavý a pokud má k tomu příležitost, vyřeší si problémy po svém.

Čerpáno z knihy "Švýcarští salašničtí psi," G. Ludwig/Chr. Steimerová